Creepypast

Přál bych si, že by zůstal doma, daleko od tohoto krutého světa, ve kterém žijeme. Vážení čtenáři, děti by se neměly toulat samy po tomto světě, ale nemůžeme je držet doma, ve svém rodném hnízdě navěky. Můj syn chtěl opustil svůj pokoj na jednu jedinou noc, jelikož byl okouzlen podivným cvrlikáním za oknem, a věděl jsem, co to bylo… Díky letem stráveným pozorováním tohoto tvora. Díky usilovnému pozorování jsem zjistil, že je to netvor putující po světě za účelem lovu nevinných dětí. Vzpomínám na ty dny jeho zkoumání s láskou, bylo to 15.září 1983.Byl to rok, kdy jsem já se svou ženou odjel žít vlastní život do Severní Dakoty. Žili jsme tam šťastně několik let. Do té doby než jsem zjistil, že mou opravdovou láskou je studium SeedEatera…Seed Eater je prapodivná ptačí / lidská bytost, která se potuluje po lesích, pronásleduje děti a unáší je. Tak praví legenda. Dne 19. června 1987 jsem poprvé viděl, že sedí na mém stromě co rostl na mém trávníku. Byl jsem jako ve snách, když jsem ho viděl. Můj vnitřní hlas mi řekl: "Následuj ho, miluj ho, uč se o něm..."(Náčrtek)Zhruba ve stejné době o dva týdny později mě probudil podivný zvuk klepání na mém předním okně, věděl jsem, že to byl on. Vyběhl jsem z domu a viděl jsem, že sedí na stromě. Jen zíral do mých očí. Byl jsem z toho úplně omámený, byl jsem omámený z pocitu přítomnosti takové majestátní bytosti. Vzpomínám si, že mi říkal, že potřebuje mou pomoc.Udělal bych pro něj cokoliv.3. dubna 1988 Seed Eater přišel k mému oknu znovu. Byl jsem hrozně šťastný. Říkal, že je čas…Pokud si prý vzpomínám. Vidíte, Seed Eater požírá děti, aby se udržel při životě. Vyžívá jejich mládí aby žil věčně. Vzpomínám si na malého chlapce, ohh, jaké bylo jeho jméno? No… to nevadí.Vzpomínám si, jak jsem šel k jeho domu a zaklepal jsem na dveře v 4:29, ale nikdo mi neodpověděl. Viděl jsem arkýř chlapcova pokoje. Šel jsem říct SeedEaterovi, abychom na něj zavolali hned. Řekl mi, že se pro něj radši vypravíme jindy.Uběhlo pár týdnů. Chlapcovo tělo už začíná zapáchat. Kde je SeedEater? Rodiče vyvěsili plakáty s chlapcovým obličejem už minulý týden… Zajímalo by mě, proč se o to nepostarali hned po jeho zmizení? No, pro mě to samozřejmě nic neznamená.14. května 1988 - Z chlapce je už nafouklé hnijící maso. SeedEater nedorazil na slíbené místo předání…Hádam, že mé služby už nejsou potřeba…15.května 1988 - Přišel. Vzal tělo, a požaduje další.16.května 1988 -Zabil a pohltil šest dětí, dalších šest je požadováno.18.května 1988 -HowEver Losing People Makes mE wonder (Někdy mám z těch ztracených lidí špatný svědomí…)Vraždící monstrum SeedEater přišel dnes v noci, řekl, že děti už nechce... Chce něco většího ...Pokud toto čtete, máte jedinou šanci zjistit pravdu o tom monstru. V mém pokoji je časopis, na straně 49 zjistíte, jak ho zabít. Já to neudělal. Byl jsem příliš uchvácen tím netvorem než abych to udělal. Nemohl jsem to udělat. Možná budete mít větší odvahu než já...Sbohem všichni, doufám, že nezažijete to co jsem zažil já… Celý článek ›

,,Dobrý den, jmenuji se Mitch. A budu vám vyprávět svůj děsivý zážitek, který se mi přihodil a pořád mě to děsí. Nevěřím na paranormální nebo nadpřirozené jevy ale potom co mě on navštívil, no, nevím jestli je to vůbec člověk a kvůli tomu začínám trochu věřit na nadpřirozeno.''Poté co jsem se nastěhoval ke svému odloučenému bratrovi Edwinovi do domu, jsem skončil s vybalováním. Líbilo se mi že se Edwin se mnou opět baví po dlouhých 10 letech, byl jsem z toho šíleně nadšený. Týden se nic zajímavého v domě nedělo, vše bylo klidné a nic zvláštního se nestalo. Přibližně po týdnu jsem večer tvrdě usnul, ale kolem jedné hodiny v noci jsem uslyšel zašustění přicházející z venčí. Myslel jsem si, že je to jenom mýval a tak jsem to ignoroval a snažil se zase usnout. Druhý den ráno jsem o tom řekl Edwinovi a on souhlasil, že také něco slyšel…Příští noc jsem slyšel otevření okna a hlasité žuchnutí, jako by něco lezlo do místnosti. Vstal jsem a rozhlížel se po místnosti, ale nic jsem neviděl. Nakonec jsem si šel zase lehnout.Druhý den ráno upustil Edwin šálek kávy, když mě spatřil. Zajímalo mě co se děje a on mi s hrůzou v očích ukázal zrcátko. Viděl jsem, že mám velkou ránu na levé tváři.Byl jsem převezen do nemocnice, kde mi doktor řekl, že jsem musel být náměsíčný. Odhrnul mi košili a bylo tam něco, z čeho mi byla zima po celém těle....Na mém těle byl zašitý řez, tam, kde mám ledviny… ,,Musel jsi nějakým způsobem přijít o ledvinu minulou noc Mitchi, vůbec nevím jak je to možné...Víš o něčem?" Ale já byl příliš vyděšený na to, abych něco řekl. ,,Promiň Mitchi. Skutečně nemůžu přijít na žádné rozumné vysvětlení…"Příští noc byl můj zlomový bod.Okolo půlnoci jsem se vzbudil a viděl jsem něco opravdu děsivého. Zíral jsem tváří v tvář na tvora s černou kapucí a tmavě modrou maskou bez nosu a úst, zírajícího na mě dolů.Nejvíc mě děsilo že neměl oči, ale jen prázdé černé zásuvky.Měl také na sobě černou kápi. Popadl jsem kameru na krbové římse a vyfotil ho. Po té co jsem ho vyfotil, se na mě vrhl a snažil se mi rozevřít hruď a dostat se do plic. Vzal na mě ten dráp, pravděpodobně to byl nůž. Zastavil jsem ho, tím že jsem mu kopal do tváře. Povedlo se mi dostat se z postele a vyběhnout z pokoje. Vyběhl jsem z bratrova domu do noci. Utíkal jsem a nakonec jsem se ukryl v lese poblíž bratrova domu. Bohužel jsem v tom spěchu zakopl o kámen a upadl do bezvědomí.Probral jsem se v nemocnici a můj lékař vstoupil do místnosti.,,Mitchi mám pro tebe dobrou a špatnou zprávu.Dobrá zpráva je, že máš drobná zranění a tvoji rodiče tě vyzvednou." Povzdechl jsem si úlevou. ,,Špatná zpráva je, že váš bratr byl zabit. Je mi to líto."Moji rodiče mě vzali zpět do Edwinova domu, abych si vzal své věci. Při vstupu do pokoje jsem byl vyděšený, ale zůstal jsem v klidu. Popadl jsem foťák a začal jsem koukat na fotky.Na fotce byla chodba vedoucí do pokoje a bylo tam Edwinovo těloa něco leželo vedle něj. Netušil jsem co to bylo, ale našel jsem to v pokoji. Zvedl jsem to a podíval se co to je.Když jsem to uviděl zblízka, skoro jsem se pozvracel.Držel jsem svou ukradenou...nedojedenou ledvinu… Celý článek ›

Po týdnech nevysvětlitelných vražd je zlověstný neznámý vrah stále na vzestupu. Po několika málo důkazech, které se našly, přežil jeden mladý kluk a statečně vypráví svůj příběh.,, Měl jsem zlý sen. Vzbudil sjem se uprostřed noci..." říká chlapec.,, Viděl jsem, že okno bylo z nějakého důvodu otevřené, i když si vzpomínám, že jsem ho zavřel, než jsem šel spát. Vstal jsem a opět jsem ho zavřel. Poté jsem si prostě vlezl pod peřinu a opět se snažil usnout. Začal jsem mít divný pocit, jakoby mě někdo sledoval. Podíval jsem se nahoru a málem vyskočil z postele. Tam, v malém paprsku světla, jenž procházel mezi záclonami, byl pár dvou očí. Nebyli to normální oči. Byly tmavé, zlověstné a černě olemované a... Prostě mě to děsilo... A spatřil jsem jeho ústa. Dlouhý, strašlivý úsměv, ze kterého jsem měl husí kůži. Stál tam a díval se na mě. Nakonec po chvíli, která se zdála jako celá věčnost, řekl jednoduchou větu. Ale řekl to hlasem šílence.Řekl:,, Jdi spát.''Vykřikl jsem a to ho přimělo po mě hodit nůž, který mířil přímo na mé srdce. Vyskočil na mou postel a začal se mnou bojovat. Snažil jsem se ho kopnout, praštit, mlátil jsem kolem sebe, jen abych ho ode mě dostal. Najednou vpadl do pokoje můj táta. Muž po něm hodil nůž a zasáhl jeho rameno. Pravděpodobně by ho i zabil, kdyby sousedé nezavolali policii.''Policie stále pracuje na vzhledu toho muže. Jestli uvidíte někoho, kdo by se podobal tomu muži z příběhu, prosím, obraťte se na nejbližší policejní stanici.Jeff a jeho rodina se právě přestěhovali do nového sousedství. Jeho otec dostal povýšení v práci a oni si mysleli, že by bylo nejlepší žít v jedné z těch ''lepších'' čtvrtí. Jeff a jeho bratr Liu si nemohli stěžovat. Nový, lepší dům. Co se dalo nemilovat? Právě když vybalovali, přišla jejich nová sousedka.,, Ahoj'' řekla,, Já jsem Barbara. Bydlím tady přes ulici. No... chtěla jsem se představit a chtěla jsem představit mého syna.'' Otočí se a volá na něj.,, Billy, to jsou naši noví sousedé.'' Billy řekl ahoj a běžel zpátky ke hře na jejich dvoře.,, No...'' řekla Jeffova matka,, Já jsem Margaret a tohle je můj manžel Peter a dva moji synové - Liu a Jeff.''Každý z nich se představil a pak je Barbara pozvala na narozeninovou oslavu jejího syna. Jeff a jeho bratr už chtěli odmítnout, když jejich matka řekla, že rádi přijdou. Když Jeff a jeho rodina dovybalili, Jeff šel do svého pokoje.,, Mami... proč jsi přijmula pozvánku na narozeninovou oslavu nějakého děcka? Nejsem už žádné děcko...'',,Jeffe...'' řekla matka,, Právě jsme se sem přestěhovali, měli bychom ukázat, že chceme trávit se sousedy čas. Půjdeme na tu oslavu a konec.''Jeff začal mluvit, ale zarazil se, protože věděl, že nemůže nic dělat. Kdykoli jeho máma něco řekla, bylo to konečné. Šel do svého pokoje a svalil se na postel. Ležel tam a díval se do svého stropu, když náhle dostal divný pocit.Ani ne bolest ale...Takový zvláštní pocit.Radši se o to nezajímal.Slyšel svou svou matku jak mu říká, aby si šel pro věci, tak tedy vstal a šel si je vzít.Další den sešel Jeff dolů po schodech, aby si vzal snídani a nachystal se do školy. Jak tam tak seděl a jedl svou snídani, opět dostal ten pocit. Tentokrát to bylo silnější. Trochu ho to zabolelo, ale opět ho odmítl. Jak on a Liu dojedli snídani, šli dolů k autobusové zastávce. Seděli tam a čekali na autobus, a pak přes ně skočil nějaký kluk na skateboardu, jen několik centimetrů od jejich hlav. Oba uskočili překvapením.,, Hej! Co to k čertu je?"Ten kluk přistál a otočil se k nim zpět. Šlápl na skateboard a chytil ho oběma rukama. Ten kluk se zdál být asi na 12, o rok mladší než Jeff. Měl na sobě Aeropostale košili a roztrhané jeany.,, Vida, vida, vida... vypadá to, že tu máme nějaké nové lidi!"V tom se objeví další dvě děti. Jedno z nich bylo hodně hubené a to druhé obrovské. ''no, když jste to noví, tak bychom se měli představit. To je Keith'' Jeff a Liu se podívali na hubeného kluka. Měl přihlouplý obličej, který by jste u takového pomocníčka čekali. ''A to je Troy'' Podívali se na tlustého kluka. Káď sádla. Vypadá to, jako by vůbec necvičil, protože se téměř kutálel.,, A já'' řeklo první dítě,, Jsem Randy. Nyní je pro všechny děti v této oblasti malá cena za jízdu autobusem... Pokud mi teda rozumíte.''Liu vstal, připraven Randymu jednu vrazit, když na něj jeden jeho kamarád namířil nůž.,, Ts, ts, ts... Doufal jsem, že budeš více rozumný, ale vypadá to, že to budeme muset vzít po zlém.''Randy šel k Liuvi a vytáhl mu peněženku z kapsy. Jeff dostal ten pocit znovu. Teď to byl opravdu silný pocit pálení. Vstal, ale Liu mu pokynul, aby si sednul, ale Jeff si ho… Celý článek ›